sobota 2. března 2013

Velký Blaník

První archeologický průzkum byl na vrcholu Velkého Blaníku proveden v roce 1940. Zasloužil se o to pan František Vencour z Louňovic pod Blaníkem. Předmětem průzkumu prováděného Milošem Šollem a A. Knorem byl průzkum viditelných zbytků opevnění a zbytků základů staveb.
val-blanik
Z tehdy provedeného průzkumu vyplynulo, že místo bylo osídleno asi již 400 let př. n. l. Ve stavbách, které byly tehdy prozkoumány, byly nalezeny fragmenty keramiky, jenž potvrzují přítomnost zástupců halštatské kultury. Tehdy zjištěná velikost hradiště dle zachovalých valů byla odhadnuta zhruba na 125 x 175 metrů. Za zmínku stojí informace Františka Vencoura, že fragmenty keramiky byly dosti promíšeny tuhou, která mohla pocházet z blízkých nalezišť tuhy. Dále byl nalezen mlýnek na obilí a přeslen. Tehdy byly prozkoumány celkem tři obydlí a valy 5 sondami. Výsledek průzkumu přinesl poznatek, že vrch byl průběžně osídlen po několik století (nalezen byl pravěký i středověký materiál).
hradiste-blanik

Zajímavostí, kterou zmiňuje František Vencour ve svém článku je, že toto halštatské hradiště je ve výši přes 600 m.n.m., což je možná jedno z nejvýše položených hradišť. Také ve své práci zmiňuje, že toto hradiště mohlo být součástí opevnění obchodní stezky. Toto naznačuje i ve své práce Miloš Šolle, který považuje hradiště za vojenský a strážní bod. Většina hradišť v Čechách zanikla kolem roku 300 př. n. l. Fr. Vencour také v závěru své práce zmiňuje, že výzkum by neměl být tímto ukončen a bude třeba hodně týdnů další pilné práce.
V roce 1957 provádí dalším průzkum Miloš Šolle, jehož výsledky by měly být uloženy v Podblanickém muzeu ve Vlašimi.
Další výzkumy místa probíhají v rozpětí let 1960 až 1971. Zhruba v tomto období byl prováděn i průzkum kláštera v Louňovicích pod Blaníkem předním českým archeologem, historikem a numismatikem PhDr. Pavlem Radoměrským CSc, který při té příležitosti provedl sběry i na vrcholu Velkého Blaníku.

V roce 1988 se na místo vrací opět Miloš Šolle, jenž potvrzuje předchozí závěry průzkumů. Poslední výzkum byl proveden v roce 1989 Tomášem Durdíkem, pro potřeby článku, který vyšel ve Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka č. 30/2 z roku 1990. Autor shrnuje poznatky tvrzením, že existence halštatsko-laténského hradiště na vrcholu Velkého Blaníku je nesporná.

Zajímavostí je i článek, který vyšel v Blanických novinách 26.1.1995 s podtitulkem Stále tajemný Blaník.

Někteří historici uvádějí překvapivý názor, že až do 19. století byly nejstarší rotundy považovány všeobecně za staré pohanské chrámy, které vystřídaly původní kmenové obětiště. Inženýr Zdeněk Ministr, znalec v oboru archeoastronomie, se zabývá orientací staveb od doby kamenné. Sám nám o tom řekl:
"Zjistil jsem, že nejstarší rotundy jsou natočeny k východu Slunce v den jeho vstupu do znamení Býka. Taková orientace měla kultovní význam, podobně jako vánoce o slunovratu. Některé rotundy byly záměrně umístěny tak, aby Slunce vycházelo v tuto dobu nad významnou, kultovní horou. Například při pohledu od románské Lukovské rotundy 20. dubna vyjde sluneční kotouč přesně nad vrcholem blízkého Řípu."
Podle Z. Ministra by se totéž mělo dít také při pohledu od románské rotundy v Libouni směrem k mýty opředené hoře Blaník. v době okolo 20. dubna by tedy Slunce mělo vycházet přímo nad vrcholem Velkého Blaníku, který tak mohl být kalendářním ukazatelem již v době kamenné.

A o tom, jak vypadala tajemná hora Velký Blaník na podzim roku 2010 se můžete přesvědčit na tomto videu z webu youtube.com.

Použitá literatura:

VENCOUR František, Pod Blaníkem, str. 20-21

DURDÍK Tomáš, Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, Velký a Malý Blaník očima archeologa, Muzeum okresu Benešov, 1990, str. 5-30

Žádné komentáře:

Okomentovat